Beni, první otázka: spíš někdy?
(Smích) Někdy jo, ale je pravda, že asi o něco méně, než je běžné. Většinou tak pět až šest hodin. Pokud jdu trénovat, vstávám okolo třetí. Jinak později. Každopádně poslouchám své tělo. Jak řekne dost, spím klidně osm. Víc málokdy, respektive nepamatuju, že bych v posledních několika letech spal déle.

Dá se takovéhle zkrácení spánku naučit?
Ty se směješ, ale určitě dá. Důležité jsou dvě věci. Za prvé, spát opravdu pořádně. Například manželka Veronika spí, odhaduju, padesát procent času, po který odpočívá. Já pokud spím, spím. Když se vzbudím a nemohu usnout, jdu dělat něco jiného: pracovat, běhat, cokoliv. Druhá věc: umím se naprogramovat, abych vstal po čtyřech, pěti, šesti hodinách – přesně když potřebuju. Jako kdybych nařídil nějaké vnitřní hodiny. Prostě se vzbudím a vstanu.

Máš nějaké doporučení, kdy chodit spát? Říká se, že důležitý je spánek před půlnocí.
S tím souhlasím. Většinou chodím okolo jedenácté. Nejde to pokaždé, občas musím pracovat do jedné, do dvou, ale definitivně jsem ranní ptáče – skřivan. Ráno mívám nejvíc sil.

Jestli se vám už z úvodních vět zdá, že Benedikt Böhm překypuje energií, nemýlíte se. Sám říká: “Den má pouze 24 hodin a nevíme, kolik nás jich ještě čeká. Proto se snažím neztrácet čas!” Narodil se v Mnichově, jako kluk běhal na lyžích a věnoval se horolezectví. Základní vojenskou službu absolvoval s lyžemi na nohou – u jednotek v Mittenwaldu. Po návratu ze studií v Oxfordu a Massachusetts se stal členem reprezentačního týmu skialpinistů. Účastnil se Mistrovství světa 2006 v italském Cuneu, v letech 2006, 2008 a 2010 doběhl vždy druhý v největším skialpovém závodě světa „Patrouille des Glaciers“.

Do historie se nejvýrazněji zapisuje rychlými výstupy na nejvyšší hory světa. Je průkopníkem disciplíny zvané speed mountaineering. Vrcholy, k jejichž zdolání horolezci běžně potřebují několik dní, zdolává v řádu hodin. “Ve výšce nad sedm tisíc metrů je zhruba o 75 % méně kyslíku, než na co jsme zvyklí. Představte si hořící svíčku, kterou přiklopíte sklenicí. Pomalu zhasíná. Úplně stejně reaguje lidský organismus. Defacto umírá. Dává mi smysl být v téhle “zóně smrti” co nejkratší dobu. Proto jsem rychlý.

Spolu se svým spolužákem Sebastianem Haagem stanovil Beni časy světových rekordů v rychlosti výstupů a sjezdů z vrcholů Muztag Ata (7 546 m / 10 hodin ) a Gasherbrum II (8 035 m / 17 hodin). V roce 2012 navíc sám zdolal osmou nejvyšší horu Manaslu (8 163 m / 23,5). Výstupem vzdal hold jedenácti obětem ničivé laviny, ze které jen pár dní před tím zachraňoval další horolezce. Když mu o rok později (24. září 2014), při společném výstupu, vzala další z lavin právě Haaga a Andrease Zambaldiho, říkal: “Shishapangma byla má poslední nebezpečná cesta. Mám rodinu, už nejsem ochotný tolik riskovat.” Na osmitisícovky však nezanevřel.

V říjnu 2019 jsi podnikl další ze svých speed mountaineering expedic. Magie vysokých hor na tebe tedy stále funguje. Tentokrát padla volba na Nepál, konkrétně Dhaulagiri VII (7 246 m) a opět vrchol v rekordním čase. Jak bylo?
Jedním slovem: úžasně! Opravdu, což rozhodně neříkám pokaždé. Jenže tentokrát šlo vše přesně podle plánu. Měl jsem v úmyslu zvládnout cestu tam a zpět za osm hodin. Nahoru jsem běžel šest, dolu necelé dvě. Dhaulagiri je krásný kopec pro skitouring. Sjezd nabídl vše, od tvrdého ledu, přes krustu až po měkký sníh.

Byl jsi nahoře sám?
Na vrcholu ano, celkově nás bylo šest. Já, čtyři další horolezci a kameraman. Další čtyřčlenná výprava byla nahoře pár dní před námi. V den našeho výstupu jsme byli jediní. Dva kamarádi začínali z druhého kempu, já startoval z base campu a potkali jsme se těsně pod vrcholem. Oni mířili dolů, já nahoru. Byli u kříže zhruba deset minut přede mnou.

Máš už v hlavě další výpravu?
Rád bych zpět na některou z osmitisícovek. Expedice a projekty v minulých letech byly úžasné (Etna od pobřeží na vrchol, hřeben Alp ze severu na jih atp.), teď cítím, že jsem připraven vrátit se tam, kde to miluju nejvíc.

Svou profesní kariéru spojil Böhm s Dynafitem. Novodobou historii firma píše od roku 2003, kdy téměř krachující značku koupil italský Oberalp. Beni se v ten čas vracel zpět domů a v Dynafitu viděl příležitost. Postavit na nohy nejen kdysi slavnou a dnes na hranici bankrotu balancující značku, ale i celé sportovní odvětví. “Skitouring na začátku jednadvacátého století rozhodně nebyl sexy. My v něm ovšem viděli potenciál. Rozhodli jsme se sport, jehož vyznavače mnozí označovali za šetřílky, co nemají na skipas, změnit na něco výjimečného. Když Beni v Dynafitu začínal, měla firma obrat 3 miliony EUR, v loňském roce překonala hranici 70 milionů. 

Jaké byly tvé začátky v Dynafitu?
Byl rok 2003 a Dynafit kupoval italský Oberalp, plán byl značku kompletně přebudovat. Z původních zaměstnanců nezůstal nikdo. Oberalp stěhuje kanceláře do Mnichova a já byl snad druhý, kdo do firmy nastoupil. Zrovna včera se mě někdo ptal, kolik nás tehdy pro Dynafit pracovalo. Na první poradě nás bylo pět. Začínal jsem jako sales manažer, ve skutečnosti ale dělal vše. V tak malém týmu to ani jinak nešlo. Navíc jsem ještě aktivně závodil, což znamenalo, že jsem žil skialpem 24 hodin denně. Všechno, co se vymyslelo, jsme nejdříve zkoušeli v tréninku, až pak pouštěli do výroby. Neuvěřitelné! Naštěstí nebylo složité cokoliv inovovat. V podstatě nic neexistovalo. A co existovalo, mělo obrovské rezervy! Hlavním byznysem bylo vázání. V tom měl Dynafit náskok. Všechno další jsme vymýšleli. Systém uchycení pásů na patkách a jejich napnutí gumou do profilů ve špičce, batohy s kapsou na pásy, zámky na haršajzny a další a další. Dneska jsou to samozřejmosti. Detaily, které Dynafit charakterizují. Tehdy neexistovaly. Jak firma rostla, měl jsem na starosti mezinárodní obchod, marketing a když (v roce 2011) tehdejší brand manager, můj mentor Reiner Gerstner přešel z Dynafitu do Salewy, nastoupil jsem na jeho místo.

Sedíme v Alpbachu na Oberalp Convention, kde celá skupina každý rok představuje novinky pro následující sezonu. Co chystá Dynafit? Kam bude skitouring směřovat?
Pro příští sezonu máme novou kolekci lyží. Přicházíme s nabídkou setů a důležité je i nové vázání: nástupce oblíbeného Superlitu. V dalších letech inovace posuneme do sektoru bot: závodních i touringových. Připraveno je nové vázání, koncepčně vycházející právě z představeného Superlitu, a pravděpodobně rozšíříme nabídku setů. Komplet lyží s vázáním (Dynafit bude od příští sezony nabízet několik modelů lyží už s namontovaným vázáním, pozn. redakce) bude hrát v budoucnosti stále větší roli. Pro většinu zákazníků se s touto možností nákup podstatně zjednodušuje. Vize je taková, že jakmile je něco snazší, už nikdo nechce zpět ke starému a vlastně složitějšímu způsobu. Očekávám, že komplety budou za pár let běžné. Pro letní sezonu určitě zapracujeme na cyklistice.

Tohle vše určitě nejsou novinky pro zimu 20/21. Jak daleko do budoucnosti plánujete? Kam se dnes soustředí pozornost Benedikta Böhma a jeho týmu?
Ne ne, vše určitě není na další sezonu. Kde momentálně jsme? Nech mě přemýšlet. Příští sezona je připravená, další také. Nějaké drobnosti domýšlíme pro sezonu 2022/23, ale s přípravou kolekcí bot a vázání jsme už v roce 2025. Jde o opravdu velké investice, které musí být rozhodnuty dlouho dopředu. Řekněme, že přemýšlíme v tří- až pětiletém horizontu.

Co je podle tebe největší hrozba číhající na skitouring, potažmo Dynafit: globální oteplování, konkurence, samotný zájem lidí o zimní sporty…
Globální oteplování je a bude velké téma! Druhou hrozbou – ne aktuální, dlouhodobou – je komplexnost našeho sportu. Se skitouringem je stále obtížné začít. Za posledních deset let se mnoho věcí zjednodušilo, stále to ale není sport pro každého. Nejde jen o materiál, který se neustále inovuje, jde i o resorty, novináře. Všichni musí přemýšlet společně. Pokud v Česku, Německu nebo Rakousku vzniká nový areál, je potřeba přemýšlet a skitouring integrovat přímo do jádra projektu. Ne proto, aby investor pomohl Dynafitu. Ale proto, aby z toho měli profit všichni: lyžaři, skialpinisté i on jako majitel. Někde to zvládají. Dobrým příkladem je tyrolský St. Johan (nedaleko Kitzbühelu), Pitztal nebo Val Thorens. Tam skialpinisty vítají, mají připravené cesty, infrastrukturu, speciální skipasy atp. Podobné podmínky musí být standardem. Pro začátečníky je důležité mít bezpečnou cestu nahoru a jednoduchou možnost sjezdu. Běžecké lyžování také před pár lety nic jako slovo skipas neznalo a dnes placení za stopy nikomu nepřijde zvláštní. Podívej, co se stalo v Aspenu – jak je tam skitouring populární – a Rakousko není daleko. Jen se musíme naučit udělat ze skialpinistů lyžaře. Stejné zákazníky, jako jsou sjezdaři a běžci.

Ohledně Dynafitu máme plán nazvaný Dynafit 365. Dnes nás většina zákazníků vnímá především díky zimě a horám. Vždycky jsme skitouring kladli nade vše, je čas začít tvrdě pracovat na vnímání značky i po zbytek roku. Máme velkou příležitost, udělat z Dynafitu skutečně globální, celoroční brand. Rádi bychom byli důležitým hráčem v běžeckém sportu (například v trail runningu už je to dobré) a cyklistice, protože do těchto disciplín investují skialpinisté čas v létě. Málokdo je jen lyžař. Většina sporty kombinuje. Chceme jim být alternativou 365 dní v roce. Minulý rok tvořil letní sortiment 18 % našich prodejů. Za mě je ideální poměr 50:50. Věřím, že jsme na správné cestě.

Mluvil jsi o rozšíření cyklistické kolekce… Přiznám se, že ani netuším, že Dynafit má něco pro cyklisty v nabídce.
Cyklistickou řadu jsme představili pro letošní rok a v prvních objednávkách sklidila úspěch. Zatím jde jen o testovací řadu: sedm stylů pro muže a ženy. Rozhodně jde ale o základ, na kterém budeme stavět. Překvapil nás inovační potenciál cyklistiky. Člověk by řekl: vše už bylo vymyšleno, ale naše zkušenost říká, že nikoli. Troufnu si říct, že průměrná funkčnost například oblečení je daleko za standardy, které máme pro skitouring, trail running a athletic mountaineering. Z našeho výzkumu a technologií můžeme těžit a posunout tenhle sektor výrazně výš. Dokázali jsme to u skialpinismu, proč ne u cyklistiky?

Takže je dost dobře možné, že za pár let budeme kupovat kola Dynafit?
Určitě to možné je. Pokud někdo ví o nějakém výrobci kol, který je na prodej, ať nám dá vědět. Jsme připraveni jednat. Dnes je opravdu těžké postavit výrobu a značku takzvaně na zelené louce. Mnohem raději bych navázal na nějakou úspěšnou tradici a přidal k ní naše zkušenosti. Z hlediska technologií máme na čem stavět. Díly jako přehazovačky, pedály a brzdy jsou podobné jako skialpové vázání, což nám hraje do karet. Akorát si nesmíme dovolit zpomalit ve vývoji skialpové výbavy, takže začínat s cyklistikou úplně od nuly by mohlo být zrádné. Proto dávám přednost nákupu. Ideální by byla nějaká menší společnost, specialisté na specifickou cyklistickou komponentu. Mohou být velmi dobří a mít rezervy třeba v distribuci a propagaci. Takovou spolupráci si umím představit. Spojení výhodné pro obě strany.

Na závěr zpět na lyže. Kdyby měl Benedikt Böhm doporučit jednu skialpovou túru, jedno jeho oblíbené místo, které by to bylo?
Nemusíme chodit daleko. Alpbach je určitě jedno z takových míst. Pojď! /Vycházíme ze stanu a Beni nadšeně ukazuje po okolí. / Celé tohle údolí je nádherné. Můžeš jít kamkoliv, neuděláš chybu. Navíc to tu není přecpané jako Kitzbühel a další. Nejvyšším kopcem je Galtenberg, krásná túra. Gamskopf, Schatzberg… Z dálnice jsi v údolí za čtvrt hodiny. Často sem zajedu jen na pár hodin při cestě z Bolzana. Doma v Mnichově jsem za hodinu a čtvrt. Najdeš zde perfektní místa přímo na kopci, kde lze přespat, dát si výborný Kaiserschmarrn a… co víc je potřeba?